Pavel-Foretnik-1-Barvy

V aktuálním květnovém čísle slovenského časopisu LES & Letokruhy, měla původně vyjít reakce FSC ČR na nepravdivé a zavádějící výroky a tvrzení, které se na adresu FSC objevily v článku „Kto chce rozdávať karty v certifikácii lesov?“ (viz odkaz).

Přestože byla reakce o několikanásobně kratším rozsahu nejprve šéfredaktorem Gogolou schválena a přijata, její zveřejnění bylo po několika dnech odmítnuto s tvrzením, že se jedná o „diplomatické faux pas“ vzhledem k tomu, že reagujeme na text, který vyšel na Slovensku. České texty se však v časopise běžně objevují, jak nám bylo i šéfredaktorem Gogolou potvrzeno. Roli nehrála ani skutečnost, že v současné době není na Slovensku oficiální zástupce FSC a jsme tak nejblíže situovaným oficiálním reprezentantem této organizace.

Výše uvedené považujeme za závažné i proto, že autoři původního textu jsou slovenští zástupci certifikačního systému PEFC, přičemž tato informace – vzhledem k tomu, že v jejich případě jde o jasný konflikt zájmů – není v článku nikde uvedena. Ke své argumentaci pak používají data, jejichž zdroje nelze ověřit a dle veřejně dostupných informací jsou jejich závěry a výpočty týkající se vývoje certifikačních systémů chybné a/nebo hrubě zkreslené (ať již vědomě či nevědomě).

Jsme přesvědčeni, že tento postup, stejně jako zpracování a uveřejnění informací v původním článku odporuje standardním novinářským kodexům a dobré žurnalistické praxi a proto jsme se rozhodli naši odpověď a reakci v původním znění zveřejnit sami s tímto doprovodným komentářem. Naši reakci najdete zde.


Fakta nebo konspirace o budoucnosti certifikací? Aneb o kartách pod certifikačním stolem.

Reakce národní kanceláře FSC ČR

Téma lesní certifikace je v posledních měsících stále více zmiňované a věnoval se mu i časopis LES & Letokruhy.[1] Protože se však v článku objevují zkreslené či mylné informace, rádi bychom je na tomto velmi omezeném prostoru alespoň částečně uvedli na pravou míru.

Ústřední myšlenkou textu “Kto chce chce rozdávať karty v certifikácii lesov?” z únorového čísla L&L je teze, že certifikační systém PEFC v poslední době čelí zpochybňování, které má za důsledek jeho malý růst v oblasti firem dřevozpracovatelského řetězce (CoC) a malou reakci spotřebitelů. Avšak díky tomu, že “kampaň na podporu predaja a spotreby PEFC certifikovaných výrobkov nasleduje až po vytvorení dostatočnej produkčnej základne”, je toto kompenzováno jeho větším růstem v rámci certifikované plochy lesů (FM), jak má dokládat komparace mezi systémy FSC (Forest Stewardship Council) a PEFC.

Bez zbytečných invektiv a normativních tvrzení, kterých text od zástupců certifikace PEFC (byť se to z něj čtenář nikde nedozví) obsahuje více cílem FSC opravdu není se starat o jiné certifikace nebo je zpochybňovat, ale podporovat šetrné či přírodě blízké lesní hospodaření. Nereagovali bychom, pokud by text neobsahoval chyby a nepřesnosti.

Ale k faktům. Srovnáme-li data[2] o růstu obou certifikací za posledních 5 let, dostaneme jiný výsledek, než prezentují zástupci PEFC (bohužel bez řádného uvedení zdrojů). Trend a data (za období 12/2011 až 12/2016) jasně ukazují, že FSC roste spolehlivě rychleji v obou indikátorech, jak v rámci nárůstu plochy lesů (FM), tak zpracovatelských firem (CoC).[3] Tudíž místo teorie o odlišných „marketingových metodách“ obou certifikací, zpochybňování či spiknutí jsme spíše svědky toho, že jedna z certifikací je v rámci celého cyklu produkce dřeva konkurenceschopná více (FSC) a druhá prostě nabízí benefitů méně (PEFC).

Ostatně argument o nutnosti nejprve vytvořit dostatečnou certifikovanou plochu lesů poněkud obrací logiku certifikací lesního hospodaření. Vždyť ty obě, jako dobrovolné tržní nástroje (jak ostatně konstatují autoři na str. 20), vznikly právě proto, aby přispěly či podpořily trvale udržitelné či přírodě blízké hospodaření v ohrožených světových lesích odpovědnou spotřebou (a to i v oblastech s nejvíce ohroženými lesy či pralesy). Nikoliv proto, aby se nejprve vytvořilo velké množství daného produktu a až potom se hledalo, komu bychom ho prodali a doufali, že ho někdo koupí.

Jak však autoři uvádějí, certifikace se liší v kvalitativním a kvantifikovatelném nastavení jejich standardů. FSC působí globálně i v regionech s nejvíce ohroženými lesy, má celosvětově přísnější standardy[4] a jasně stanovené indikátory. Důležitou součástí je však také funkční zpětná vazba v podobě odebírání certifikátů a akreditací certifikačním firmám. Aktuální srovnání fungování systémů ilustruje např. kauza nelegální těžby v Rumunsku a firmy Schweighofer, od níž se FSC disasociovalo, zatímco PEFC i přes veřejné zprávy o rozsahu problému[5] nevyvodilo žádné důsledky.[6] Podstatné je ale také u FSC širší zapojení zájmových skupin či transparentnost (např. zprávy z lesních auditů jsou veřejně přístupné), jak je vidět i z veřejných vyjádření zástupců v textu zmíněné firmy IKEA[7].

Cílem FSC není ani nucená duální certifikace, o té (jako v textu) zpravidla mluví pouze zástupci PEFC.  Logické řešení je jiné – vlastník, až zváží všechny možné benefity, vybere tu, která mu přináší více. Hodnocení přístupu soukromé firmy jako „diskriminačního“, když si na svobodném trhu vybere jeden z dobrovolných nástrojů odpovědné spotřeby, se pak jeví jako účelové, zvláště pokud jej srovnáme s jinou oblasti, kde často (např. v ČR bez aktuální analýzy benefitů) státní lesy podporují pouze certifikaci PEFC, i proto, že stály u jejího vzniku (sem také patří argument o ministerských konferencích v původním textu). Rozdíl pak je ale v tom, že státní či veřejný podnik má ze své podstaty zvážit minimálně i přínosy a bonusy do státního rozpočtu.

Ačkoliv nám příliš nepřísluší jako české národní kanceláři FSC hodnotit dění na Slovensku, mohli bychom se věnovat i dalším problematickým tvrzením a hodnocením v textu PEFC, nezbývá na ně však bohužel prostor. Rádi bychom však apelovali na korektní a nezkreslenou diskuzi. K ní ale nevede, jak se obáváme, vytváření spikleneckých teorií, kdy nějaká skupina osob („aktivistů“) má ovlivňovat celý průmysl se dřevem. Analýza důvodů, proč FSC roste více a PEFC méně by ostatně měla sloužit jako zpětná vazba pro všechny a k jejímu zdůvodnění není potřeba tahat karty o konspiracích z pod stolu. Proto lesu (a tomu přírodě blízkému zvláště) zdar!

Mgr. Martin Koubek, Ph. D. | Ing. Tomáš Duda


[1] LES & Letokruhy 2/2017, str. 20-21, 36.  
[3] U FM má FSC nárůst 31 %, zatímco PEFC 23 % (v Evropě je nárůst FSC ještě větší), u CoC má FSC 42 %, zatímco PEFC 25 %.
[4] A i v případě neexistence neexistuje národního standardu FSC (jako tomu je na Slovensku), platí celosvětové principy a kritéria FSC, což zajišťuje celosvětově srovnatelné standardy, nikoliv geograficky často velmi kvalitativně rozdílná schémata, které u PEFC zahrnují např. kontroverzní americkou certifikaci SFI.
[7] Např. Lesnická práce 12/2016, str. 33. 
Sdílet na FacebookuSdílet na Google+Sdílet na TwitteruSdílet emailem